Na našich stránkách se snažíme nesčetným upozorněním varovat zájemce před případným nelegálním úmyslem využití mobilního odposlechu. Pevně veříme, že se našimi zákazníky stávají lidé, kteří našich požadovaných zásad dodržují a že naše služby využívají s respektem k platným zákonům ČR. Ostatně si zde dovolíme uveřejnit obecný pohled, který nastiňuje příkladné zneužití nebo naopak využití odposlechu jako důkazní materiál.

     Listina základních práv a svobod i trestní zákoník zaručují ochranu listovního tajemství. Výjimkou je například vyšetřování trestného činu. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem. Za porušení může být uložen trest odnětí svobody až na 6 měsíců. Tajemstvím je chráněn obsah písemností nebo zpráva, bez ohledu na jejich hodnotu pro adresáta, odesílatele či pachatele. Ochrana v trestním zákoně se vztahuje i na přenos zpráv elektronickou poštou.

            Podobný trestný čin obsahuje i nový trestní zákoník s účinností od 1.1.2010. Dopustí se ho ten, kdo úmyslně poruší tajemství datové, textové, hlasové, zvukové či obrazové zprávy posílané prostřednictvím sítě elektronických komunikací a přiřaditelné k identifikovanému účastníku nebo uživateli, který zprávu přijímá.

            Za záznamy je považováno  zachycení obsahu komunikace mezi různými fyzickými osobami na nosičích záznamu ( magnetofonové pásky , kazety, diskety, CD a pod.).

            Je nepochybné, že záznamem je zasahováno do ústavně  garantovaných základních  práv a svobod, zejména do těch práv, která jsou zaručena čl. 13 Listiny základních práv a svobod, publikovaného pod č. 2/1993 Sb., která je součástí ústavního pořádku ČR ( dále jen Listina). Podle tohoto článku nikdo nesmí porušit listovní tajemství ani tajemství jiných písemností a záznamů, ať již uchovávaných v soukromí nebo zasílaných poštou nebo jiným způsobem s výjimkou případů a způsobem, který stanoví zákon. Stejně se zaručuje tajemství zpráv podávaných telefonem, telegramem nebo jiným podobným zařízením.

      V trestním řízení a v občanském právním řízení je sporné, zda je možno za přípustné považovat záznamy pořízené soukromými osobami. V tomto směru se velice často argumentuje obecným ustanovením § 89 odst.2 trestního řádu, ve kterém je uvedeno, že za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, stejně tak jako v občanském soudním řízení je argumentováno ustanovením § 125 občanského soudního řádu, tj.  zákona č.99/1963 Sb., kde je uvedeno, že za důkaz můžou sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci. Z izolovaného znění těchto zákonných ustanovení se někdy vyvozuje, že záznamy získané soukromými osobami jsou důkazně použitelné k prokázání skutkového stavu, jak v trestním řízení, tak v občanském soudním  řízení.

            Tento závěr však může platit pouze za předpokladu, že nedošlo k porušení jakýchkoliv  zákonných zákazů, tj. nejen zákazů vyplývajících z trestního řádu, ale i z jakéhokoliv jiného právního předpisu a dále, že nedošlo při pořizování těchto soukromých záznamů k nezákonným zásahům do práv a svobod třetích osob garantovaných nejen Listinou, ale i zejména obecnou normou soukromého práva, tj. občanským zákoníkem – zákonem č. 40/1964 Sb. dále jen OZ , zejména porušením ustanovení  § 11 a následující, které se týkají práva na ochranu osobnosti.

           Úprava OZ koresponduje důsledně s ústavně garantovanými právy  a svobodami. Fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti. Záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy, smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením ( §12 odst.1 OZ ) . Svolení není třeba, pokud je záznam použit k účelům úředním na základě zákona ( § 12 odst..2 OZ) s tím, že záznamy se mohou bez svolení fyzické osoby použít nebo pořídit přiměřeným způsobem též pro vědecké, umělecké účely pro tiskové, filmové, rozhlasové a televizní zpravodajství avšak ani takové použití nesmí být v rozporu s oprávněnými zájmy fyzické osoby.

            S ohledem na zákonnou dikci  ustanovení § 12 odst. 1 OZ, lze tedy konstatovat, že k tomu, aby mohl být záznam  důkazem v trestním  i občanském řízení je nezbytné, pokud se nemá jednat o použití k účelům úředním na základě zákona, zdůvodnit souhlas té osoby, které se týkají. Pokud taková osoba souhlas nedá, je důkaz pořízen v rozporu se zákonem , tj. s příslušným ustanovením § 12 odst. 1 OZ a tato skutečnost vylučuje možnost  použít záznamu k důkazu. Lze však dovozovat za určitých situací svolení osoby se záznamem, aniž by bylo dáno svolení slovním vyjádřením k této skutečnosti.

            Ve smyslu ustanovení § 35 odst.1 OZ , může být dáno svolení se zásahem do osobnostních práv záznamem výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom , co chtěla osoba projevit. Takovýto souhlas je možno dovozovat s okolnosti pořízení záznamu. Nejvyšší soud ČR v jednom rozhodnutí dovozoval konkludentní souhlas se záznamem z toho, že se jednalo o telefonický rozhovor, kdy volající oslovil volaného telefonního účastníka, obsahem rozhovoru dal podnět ke  komunikaci a fakticky tak vstoupil do soukromí volaného účastníka se všemi z tohoto plynoucími konsekvencemi. Volajícímu přitom musí být zřejmé, že volaný  využívá soudobých technických prostředků, o nichž je obecně známo, že záznamy mohou být vybaveny řadou technických funkcí, mimo jiné nahráváním  hovorů.

            Za situaci, kdy volající iniciuje hovor a má obecné povědomosti o možnosti, že takovýto hovor může být technickou cestou druhým  účastníkem zaznamenán, lze dovodit konkludentní  souhlas s možným pořízením zvukového záznamu tohoto telefonátu , neprojeví-li při tom opak. Soud v tomto případě dovodil, že důkaz byl pořízen za souhlasu volajícího a dovodil, že takovýto záznam je v občanském soudním řízení jako důkaz  použitelný.

            V současné době probíhají rekodifikační práce na novém OZ a za základ nového OZ , lze zcela jistě povařovat osnovu OZ. Návrh úpravy vychází z dosavadního pojetí § 11, 12 současného  OZ  s některými upřesněními. Paragraf 73 osnovy OZ stanoví , že nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka rušit jeho soukromé prostory, jinak sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit.

            Nebude tedy možno považovat za přípustný takový záznam, který byl pořízen nedovoleným způsobem nebo který byl získán nezákonně. Pokud byly jakékoliv důkazy obstarány v rozporu se zákonem, nelze považovat takovéto důkazy za přípustné a použitelné , jak v trestním řízení, tak v občanském soudním řízení.

            Záznamy získané soukromými osobami lze použít k důkazu v trestním i občansko právním řízení za podmínky, že nedošlo k porušení práva na ochranu osobnosti , tak jak je to upraveno zejména v ustanovení § 11 a následující OZ , které vychází mimo jiné z ústavně garantovaného práva čl.13 Listiny.